[ Pobierz całość w formacie PDF ]
její majitel na sob%1Å‚ práv%1Å‚ toho rána, kdy pan Shuttleworthy odjel do
m%1Å‚sta; jiní zas byli hotovi dokonce odpYísáhnout, ~e zmín%1Å‚ný kus od%1Å‚vu
nem%1Å‚l pan P. na sob%1Å‚ po celý zbytek onoho pam%1Å‚tihodného dne; a mezi
pYítomnými se nenaael nikdo, kdo by tvrdil, ~e vestu spatYil na panu P.
vobec n%1Å‚kdy od chvíle, kdy pan Shuttleworthy zmizel.
Celá v%1Å‚c se te velmi vá~n%1Å‚ vyhrotila proti panu Pennifeatherovi
a nepochybný dokaz podezYení, které u vaech vzbudil, byl spatYován
i v tom, jak vo%0Å„ihled%1Å‚ zesinal. Kdy~ ho pak vyzvali, aby se ospravedlnil,
nedokázal ze sebe vypravit jediné slovko. Poté se od n%1Å‚ho odvrátilo
i t%1Å‚ch n%1Å‚kolik posledních pYátel, kteYí mu pYi jeho rozmaYilém zposobu
148
Vrah jsi ty!
~ivota zostali v%1Å‚rni, a halasn%1Å‚ji ne~ jeho staYí, zavilí nepYátelé se
domáhali, aby byl ihned zat%0Å„en. Tím záYn%1Å‚ji, v pYímém kontrastu s jejich
po%0Å„ínáním, se ovaem zaskv%1Å‚la velkoduanost pana Goodfellowa.
Pronesl vYelou a neoby%0Å„ejn%1Å‚ výmluvnou obhajobu pana Pennifeathera,
v ní~ nejednou pYipomn%1Å‚l, ~e tomuto prudkému mladému d~entlmenovi
- d%1Å‚dici majetku po vá~eném panu Shuttleworthym - upYímn%1Å‚
odpouatí urá~ku, které se tento mladý d~entlmen nepochybn%1Å‚ ve
výbuchu váan%1Å‚ vo%0Å„i n%1Å‚mu (panu Goodfellowovi) dopustil. Odpouatí
mu to, jak pravil, z hloubi duae, a co se jeho (pana Goodfellowa)
týká, nemíní podezYení, je~ tu proti panu Pennifeatherovi ~elbohu
opravdu vyvstalo, rozvád%1Å‚t do krajnosti, naopak, u%0Å„iní vae, co je v jeho
moci, pou~ije milerád veakeré své chatrné výmluvnosti, jí~ vládne,
aby - aby zmírnil, pokud mu dovolí sv%1Å‚domí, neblahý dojem této
vskutku neoby%0Å„ejn%1Å‚ trapné epizody.
Pan Goodfellow mluvil v tomto duchu jeat%1Å‚ dobrou polhodinu a jeho
Ye%0Å„ sv%1Å‚d%0Å„ila o skv%1Å‚lých vlastnostech jeho mozku i srdce, ale znáte to:
tihle pYecitliv%1Å‚lí lidé zYídkakdy vyhmátnou zrovna ten nejvhodn%1Å‚jaí obrat
a v pYekotné snaze poslou~it pYíteli plesknou %0Å„asto n%1Å‚jakou nehoráznost
i protimluv a zabYednou do takových pYehmato, ~e pYes nejlepaí
úmysly jeho v%1Å‚ci nepom%1Å‚rn%1Å‚ více uakodí, ne~ prosp%1Å‚jí.
A tak to také - pYi vaí Karlíkov%1Å‚ výmluvnosti - dopadlo v naaem
pYípad%1Å‚: tYeba~e se mluv%0Å„í velmi zanícen%1Å‚ podezYelého zastával, tak
n%1Å‚jak podivn%1Å‚ se to zvrtlo, ~e i ka~dé slovko, je~ pronesl (s bezd%1Å‚%0Å„nou,
ale neskrývanou tendencí nevynáaet se v o%0Å„ích svých poslucha%0Å„o),
jeat%1Å‚ prohloubilo podezYení vo%0Å„i mu~i, kterého hájil, a poatvalo proti
n%1Å‚mu hn%1Å‚v zástupu.
Jedním z nejnepochopiteln%1Å‚jaích omylo, jich~ se Ye%0Å„ník dopustil,
byla zmínka o tom, ~e podezYívaný je d%1Å‚dicem vá~eného pana
Shuttleworthyho. Na to lidé a~ dosud vobec nepYipadli. Utkv%1Å‚la jim
v pam%1Å‚ti jen jakási strýcova pohro~ka, ~e synovce vyd%1Å‚dí, kterou vyYkl
pYed jedním nebo dv%1Å‚ma roky (pan Shuttleworthy nem%1Å‚l u~ jiného
~ijícího pYíbuzného), a toto vyd%1Å‚d%1Å‚ní pokládali od té chvíle za hotovou
v%1Å‚c - tak prostomyslní byli zdejaí ob%0Å„ánkové. Avaak po Karlíkov%1Å‚
nará~ce se nad tou v%1Å‚cí znovu zamyslili a najednou je napadlo, ~e
149
E. A. Poe - Povídky
zostalo tYeba jen pYi pohro~ce. A vzáp%1Å‚tí naprosto logicky vyvstala
otázka: cui bono - otázka, která jeat%1Å‚ hmatateln%1Å‚ji ne~ nález vesty
uvalovala podezYení ze straaného zlo%0Å„inu na mladého mu~e. A te -
abychom si správn%1Å‚ rozum%1Å‚li - mi dovolte mali%0Å„ko odbo%0Å„it. Cht%1Å‚l
bych jen upozornit, ~e tato prostá latinská frázi%0Å„ka se stále chybn%1Å‚
pYekládá a vykládá. Cui bono? Ve vaech znamenitých románech
a povídkách napYíklad v díle paní Gorové (autorky Cecila), dámy,
která cituje ze vaech jazyko od chaldejatiny a~ po %0Å„ikasóské náYe%0Å„í
a které podle potYeby tu a tam vypomo~e svými obsáhlými znalostmi
pan Beckford - tedy, jak pravím, ve vaech znamenitých románech od
Bulwera a Dickense a~ po Turnapennyho a Ainsworthe se tato dv%1Å‚
latinská slovka tlumo%0Å„í k jakému ú%0Å„elu? nebo (jako quo bono) k
jakému u~itku? . Jejich správný význam je nicmén%1Å‚ v %0Å„í prosp%1Å‚ch? .
Cui - komu; bono - dobru? Je to výslovn%1Å‚ právnický obrat a hodí se
pYesn%1Å‚ pro takový pYípad, jaký práv%1Å‚ rozbíráme, kdy
pravd%1Å‚podobnost, ~e n%1Å‚kdo spáchal n%1Å‚jaký %0Å„in, úzce souvisí
s pravd%1Å‚podobností prosp%1Å‚chu, který pachateli z vykonaného %0Å„inu
plyne. Nu, a nyní se tato otázka velmi ostYe vyhrocovala proti panu
Pennifeatherovi. Jeho strýc mu zprvu odkázal majetek, pak mu
pohrozil, ~e ho vyd%1Å‚dí. Hrozbu vaak ve skute%0Å„nosti nesplnil - na povodní
záv%1Å‚ti se zYejm%1Å‚ nic nezm%1Å‚nilo. Kdyby se bylo zm%1Å‚nilo, m%1Å‚l by
podezYívaný jen jedinou myslitelnou pohnutku k vra~d%1Å‚, a to
prachoby%0Å„ejnou pomstu, avaak i tento motiv by byl vyvá~en nad%1Å‚jí,
~e pYece jen jeat%1Å‚ získá strýcovu ztracenou pYízeH. Proto~e vaak záv%1Å‚e
zostala nezm%1Å‚n%1Å‚na a pohro~ka, ~e zm%1Å‚n%1Å‚na bude, visí synovci neustále
nad hlavou, neodbytný podn%1Å‚t k ukrutnému skutku je tu náhle nasnad%1Å‚
- tak rozaafn%1Å‚ aspoH usoudili ctihodní ob%0Å„ané rattleboroughatí.
Pan Pennifeather byl v dosledku toho na míst%1Å‚ zat%0Å„en a zástup se
po krataím prozkumu okolí vydal se stYe~eným mu~em domo. Cestou
vaak doalo jeat%1Å‚ k dalaí pYíhod%1Å‚, která pYítomné v jejich podezYení
jeat%1Å‚ utvrdila. Pan Goodfellow, který se pYi své sna~ivosti dr~el stále
o kousek pYed ostatními, náhle n%1Å‚kolik kroko poodb%1Å‚hl; bylo vid%1Å‚t,
jak se shýbá a posléze docela o%0Å„ividn%1Å‚ zdvíhá z trávy jakýsi malý
pYedm%1Å‚t. Bleskurychle si jej prohlédl a lidé si vaimli, jak se trochu
150
Vrah jsi ty!
rozpa%0Å„it%1Å‚ sna~í ukrýt jej v kapse kabátu. Tento zám%1Å‚r vaak n%1Å‚kteYí,
jak Yíkám, zpozorovali a také ihned pYekazili. Ukázalo se, ~e pYedm%1Å‚t,
který pan Goodfellow zdvihl, je apan%1Å‚lský no~, v n%1Å‚m~ aspoH tucet
lidí okam~it%1Å‚ rozpoznalo majetek pana Pennifeathera. Na stYence byly
ostatn%1Å‚ vyryty jeho iniciály. epel no~e byla otevYená a od krve.
Te u~ o vin%1Å‚ synovcov%1Å‚ nikdo nepochyboval, a jakmile dorazili
do Rattleborough, ihned ho zavedli na komisaYství k výslechu.
Tam to se zat%0Å„eným dopadalo práv%1Å‚ tak neblaze. Kdy~ se ho zeptali,
kde pobýval onoho rána, kdy pan Shuttleworthy zmizel, nerozpakoval
se docela bez obalu doznat, ~e práv%1Å‚ toho jitra %0Å„íhal s puakou na
vysokou v bezprostYední blízkosti rybní%0Å„ka, kde se díky prozíravosti
pana Goodfellowa naala zakrvácená vesta.
Tu pYedstoupil pan Goodfellow a se slzami v o%0Å„ích po~ádal, aby
ho podrobili výslechu. Neúprosná povinnost, kterou dlu~í nejen svým
bli~ním, ale pYímo StvoYiteli, mu prý nedovoluje sml%0Å„ovat nadále to,
co musí Yíci. VYelá náklonnost k tomuto mladému mu~i (pYesto, ~e se
k n%1Å‚mu, panu Goodfellowovi, nezachoval nejlépe) ho prý dosud vedla
k tomu, aby se uchyloval k t%1Å‚m nejbujn%1Å‚jaím dohadom, jich~ je fantazie
mocna, dohadom, který by mu n%1Å‚jak vysv%1Å‚tlily vaechny ty podezYelé
okolnosti, je~ tak vá~n%1Å‚ sv%1Å‚d%0Å„ily proti panu Pennifeatherovi; avaak
tyto okolnosti jsou te a~ pYília neklamné, pYília usv%1Å‚d%0Å„ující - a pan
Goodfellow prý ji~ nemo~e váhat, Yekne vae, co ví, i kdyby mu m%1Å‚l
tento trudný úd%1Å‚l srdce utrhnout. Poté uvedl, ~e onoho posledního
odpoldne pYed pán%1Å‚ Shuttleworthyho odjezdem se tento vá~ený starý
pán zmínil svému synovci - pan Goodfellow to na vlastní uai slyael -,
~e nazítYí hodlá ve m%1Å‚st%1Å‚ ulo~it v Rolnicko-~ivnostenské zálo~n%1Å‚
mimoYádn%1Å‚ velký obnos, a pYi této pYíle~itosti dal Ye%0Å„ený pan
Shuttleworthy Ye%0Å„enému synovci nepokryt%1Å‚ najevo své neoblomné [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]
zanotowane.pl doc.pisz.pl pdf.pisz.pl aikidobyd.xlx.pl
její majitel na sob%1Å‚ práv%1Å‚ toho rána, kdy pan Shuttleworthy odjel do
m%1Å‚sta; jiní zas byli hotovi dokonce odpYísáhnout, ~e zmín%1Å‚ný kus od%1Å‚vu
nem%1Å‚l pan P. na sob%1Å‚ po celý zbytek onoho pam%1Å‚tihodného dne; a mezi
pYítomnými se nenaael nikdo, kdo by tvrdil, ~e vestu spatYil na panu P.
vobec n%1Å‚kdy od chvíle, kdy pan Shuttleworthy zmizel.
Celá v%1Å‚c se te velmi vá~n%1Å‚ vyhrotila proti panu Pennifeatherovi
a nepochybný dokaz podezYení, které u vaech vzbudil, byl spatYován
i v tom, jak vo%0Å„ihled%1Å‚ zesinal. Kdy~ ho pak vyzvali, aby se ospravedlnil,
nedokázal ze sebe vypravit jediné slovko. Poté se od n%1Å‚ho odvrátilo
i t%1Å‚ch n%1Å‚kolik posledních pYátel, kteYí mu pYi jeho rozmaYilém zposobu
148
Vrah jsi ty!
~ivota zostali v%1Å‚rni, a halasn%1Å‚ji ne~ jeho staYí, zavilí nepYátelé se
domáhali, aby byl ihned zat%0Å„en. Tím záYn%1Å‚ji, v pYímém kontrastu s jejich
po%0Å„ínáním, se ovaem zaskv%1Å‚la velkoduanost pana Goodfellowa.
Pronesl vYelou a neoby%0Å„ejn%1Å‚ výmluvnou obhajobu pana Pennifeathera,
v ní~ nejednou pYipomn%1Å‚l, ~e tomuto prudkému mladému d~entlmenovi
- d%1Å‚dici majetku po vá~eném panu Shuttleworthym - upYímn%1Å‚
odpouatí urá~ku, které se tento mladý d~entlmen nepochybn%1Å‚ ve
výbuchu váan%1Å‚ vo%0Å„i n%1Å‚mu (panu Goodfellowovi) dopustil. Odpouatí
mu to, jak pravil, z hloubi duae, a co se jeho (pana Goodfellowa)
týká, nemíní podezYení, je~ tu proti panu Pennifeatherovi ~elbohu
opravdu vyvstalo, rozvád%1Å‚t do krajnosti, naopak, u%0Å„iní vae, co je v jeho
moci, pou~ije milerád veakeré své chatrné výmluvnosti, jí~ vládne,
aby - aby zmírnil, pokud mu dovolí sv%1Å‚domí, neblahý dojem této
vskutku neoby%0Å„ejn%1Å‚ trapné epizody.
Pan Goodfellow mluvil v tomto duchu jeat%1Å‚ dobrou polhodinu a jeho
Ye%0Å„ sv%1Å‚d%0Å„ila o skv%1Å‚lých vlastnostech jeho mozku i srdce, ale znáte to:
tihle pYecitliv%1Å‚lí lidé zYídkakdy vyhmátnou zrovna ten nejvhodn%1Å‚jaí obrat
a v pYekotné snaze poslou~it pYíteli plesknou %0Å„asto n%1Å‚jakou nehoráznost
i protimluv a zabYednou do takových pYehmato, ~e pYes nejlepaí
úmysly jeho v%1Å‚ci nepom%1Å‚rn%1Å‚ více uakodí, ne~ prosp%1Å‚jí.
A tak to také - pYi vaí Karlíkov%1Å‚ výmluvnosti - dopadlo v naaem
pYípad%1Å‚: tYeba~e se mluv%0Å„í velmi zanícen%1Å‚ podezYelého zastával, tak
n%1Å‚jak podivn%1Å‚ se to zvrtlo, ~e i ka~dé slovko, je~ pronesl (s bezd%1Å‚%0Å„nou,
ale neskrývanou tendencí nevynáaet se v o%0Å„ích svých poslucha%0Å„o),
jeat%1Å‚ prohloubilo podezYení vo%0Å„i mu~i, kterého hájil, a poatvalo proti
n%1Å‚mu hn%1Å‚v zástupu.
Jedním z nejnepochopiteln%1Å‚jaích omylo, jich~ se Ye%0Å„ník dopustil,
byla zmínka o tom, ~e podezYívaný je d%1Å‚dicem vá~eného pana
Shuttleworthyho. Na to lidé a~ dosud vobec nepYipadli. Utkv%1Å‚la jim
v pam%1Å‚ti jen jakási strýcova pohro~ka, ~e synovce vyd%1Å‚dí, kterou vyYkl
pYed jedním nebo dv%1Å‚ma roky (pan Shuttleworthy nem%1Å‚l u~ jiného
~ijícího pYíbuzného), a toto vyd%1Å‚d%1Å‚ní pokládali od té chvíle za hotovou
v%1Å‚c - tak prostomyslní byli zdejaí ob%0Å„ánkové. Avaak po Karlíkov%1Å‚
nará~ce se nad tou v%1Å‚cí znovu zamyslili a najednou je napadlo, ~e
149
E. A. Poe - Povídky
zostalo tYeba jen pYi pohro~ce. A vzáp%1Å‚tí naprosto logicky vyvstala
otázka: cui bono - otázka, která jeat%1Å‚ hmatateln%1Å‚ji ne~ nález vesty
uvalovala podezYení ze straaného zlo%0Å„inu na mladého mu~e. A te -
abychom si správn%1Å‚ rozum%1Å‚li - mi dovolte mali%0Å„ko odbo%0Å„it. Cht%1Å‚l
bych jen upozornit, ~e tato prostá latinská frázi%0Å„ka se stále chybn%1Å‚
pYekládá a vykládá. Cui bono? Ve vaech znamenitých románech
a povídkách napYíklad v díle paní Gorové (autorky Cecila), dámy,
která cituje ze vaech jazyko od chaldejatiny a~ po %0Å„ikasóské náYe%0Å„í
a které podle potYeby tu a tam vypomo~e svými obsáhlými znalostmi
pan Beckford - tedy, jak pravím, ve vaech znamenitých románech od
Bulwera a Dickense a~ po Turnapennyho a Ainsworthe se tato dv%1Å‚
latinská slovka tlumo%0Å„í k jakému ú%0Å„elu? nebo (jako quo bono) k
jakému u~itku? . Jejich správný význam je nicmén%1Å‚ v %0Å„í prosp%1Å‚ch? .
Cui - komu; bono - dobru? Je to výslovn%1Å‚ právnický obrat a hodí se
pYesn%1Å‚ pro takový pYípad, jaký práv%1Å‚ rozbíráme, kdy
pravd%1Å‚podobnost, ~e n%1Å‚kdo spáchal n%1Å‚jaký %0Å„in, úzce souvisí
s pravd%1Å‚podobností prosp%1Å‚chu, který pachateli z vykonaného %0Å„inu
plyne. Nu, a nyní se tato otázka velmi ostYe vyhrocovala proti panu
Pennifeatherovi. Jeho strýc mu zprvu odkázal majetek, pak mu
pohrozil, ~e ho vyd%1Å‚dí. Hrozbu vaak ve skute%0Å„nosti nesplnil - na povodní
záv%1Å‚ti se zYejm%1Å‚ nic nezm%1Å‚nilo. Kdyby se bylo zm%1Å‚nilo, m%1Å‚l by
podezYívaný jen jedinou myslitelnou pohnutku k vra~d%1Å‚, a to
prachoby%0Å„ejnou pomstu, avaak i tento motiv by byl vyvá~en nad%1Å‚jí,
~e pYece jen jeat%1Å‚ získá strýcovu ztracenou pYízeH. Proto~e vaak záv%1Å‚e
zostala nezm%1Å‚n%1Å‚na a pohro~ka, ~e zm%1Å‚n%1Å‚na bude, visí synovci neustále
nad hlavou, neodbytný podn%1Å‚t k ukrutnému skutku je tu náhle nasnad%1Å‚
- tak rozaafn%1Å‚ aspoH usoudili ctihodní ob%0Å„ané rattleboroughatí.
Pan Pennifeather byl v dosledku toho na míst%1Å‚ zat%0Å„en a zástup se
po krataím prozkumu okolí vydal se stYe~eným mu~em domo. Cestou
vaak doalo jeat%1Å‚ k dalaí pYíhod%1Å‚, která pYítomné v jejich podezYení
jeat%1Å‚ utvrdila. Pan Goodfellow, který se pYi své sna~ivosti dr~el stále
o kousek pYed ostatními, náhle n%1Å‚kolik kroko poodb%1Å‚hl; bylo vid%1Å‚t,
jak se shýbá a posléze docela o%0Å„ividn%1Å‚ zdvíhá z trávy jakýsi malý
pYedm%1Å‚t. Bleskurychle si jej prohlédl a lidé si vaimli, jak se trochu
150
Vrah jsi ty!
rozpa%0Å„it%1Å‚ sna~í ukrýt jej v kapse kabátu. Tento zám%1Å‚r vaak n%1Å‚kteYí,
jak Yíkám, zpozorovali a také ihned pYekazili. Ukázalo se, ~e pYedm%1Å‚t,
který pan Goodfellow zdvihl, je apan%1Å‚lský no~, v n%1Å‚m~ aspoH tucet
lidí okam~it%1Å‚ rozpoznalo majetek pana Pennifeathera. Na stYence byly
ostatn%1Å‚ vyryty jeho iniciály. epel no~e byla otevYená a od krve.
Te u~ o vin%1Å‚ synovcov%1Å‚ nikdo nepochyboval, a jakmile dorazili
do Rattleborough, ihned ho zavedli na komisaYství k výslechu.
Tam to se zat%0Å„eným dopadalo práv%1Å‚ tak neblaze. Kdy~ se ho zeptali,
kde pobýval onoho rána, kdy pan Shuttleworthy zmizel, nerozpakoval
se docela bez obalu doznat, ~e práv%1Å‚ toho jitra %0Å„íhal s puakou na
vysokou v bezprostYední blízkosti rybní%0Å„ka, kde se díky prozíravosti
pana Goodfellowa naala zakrvácená vesta.
Tu pYedstoupil pan Goodfellow a se slzami v o%0Å„ích po~ádal, aby
ho podrobili výslechu. Neúprosná povinnost, kterou dlu~í nejen svým
bli~ním, ale pYímo StvoYiteli, mu prý nedovoluje sml%0Å„ovat nadále to,
co musí Yíci. VYelá náklonnost k tomuto mladému mu~i (pYesto, ~e se
k n%1Å‚mu, panu Goodfellowovi, nezachoval nejlépe) ho prý dosud vedla
k tomu, aby se uchyloval k t%1Å‚m nejbujn%1Å‚jaím dohadom, jich~ je fantazie
mocna, dohadom, který by mu n%1Å‚jak vysv%1Å‚tlily vaechny ty podezYelé
okolnosti, je~ tak vá~n%1Å‚ sv%1Å‚d%0Å„ily proti panu Pennifeatherovi; avaak
tyto okolnosti jsou te a~ pYília neklamné, pYília usv%1Å‚d%0Å„ující - a pan
Goodfellow prý ji~ nemo~e váhat, Yekne vae, co ví, i kdyby mu m%1Å‚l
tento trudný úd%1Å‚l srdce utrhnout. Poté uvedl, ~e onoho posledního
odpoldne pYed pán%1Å‚ Shuttleworthyho odjezdem se tento vá~ený starý
pán zmínil svému synovci - pan Goodfellow to na vlastní uai slyael -,
~e nazítYí hodlá ve m%1Å‚st%1Å‚ ulo~it v Rolnicko-~ivnostenské zálo~n%1Å‚
mimoYádn%1Å‚ velký obnos, a pYi této pYíle~itosti dal Ye%0Å„ený pan
Shuttleworthy Ye%0Å„enému synovci nepokryt%1Å‚ najevo své neoblomné [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]